CZ Biom – České sdružení pro biomasu

Domů > Tiskové zprávy > Tiskové prohlášení CZ Biom k vývoji cen paliv

29/3/2005: Tiskové prohlášení CZ Biom k vývoji cen paliv

České sdružení pro biomasu sleduje po více než deset let své existence vývoj na poli paliv a to zejména s ohledem na potenciál využití biopaliv – pevných i kapalných. Ta začínají těm fosilním stále více konkurovat.

Čím budeme letos topit?

Po deštivém létu se vlády ujal podzim a chladnými rány nám důrazně připomněl, že globální změny klimatu se mohou projevit výraznými výkyvy teplot oběma směry. Můžeme vlastně hovořit o štěstí, že můžeme řešit tak jednoduché otázky, jako je volba způsobu vytápění našeho příbytku, protože ho na rozdíl od mnoha jiných, kterým jej sebral hurikán nebo tajfun zatím stále máme.

Jelikož však vše souvisí se vším, tak i volba způsobu zajištění naší potřeby energie může velmi úzce souviset s globálními změnami klimatu. Jakkoli to někteří neradi slyší, souvisí dokonce velmi průkazně. Nemusíme totiž zkoumat složité vazby pohybu atmosférických vrstev, mořských proudů a absorpce CO2 v oceánech. Stačí si napsat jednoduchou rovnici, na jejíž jedné straně je množství veškeré uvolněné energie (z uhlí, ropy, zemního plynu…) a na druhé straně stojí otázka, co se stane se „spotřebovanou“ energií, když ji podle 1.termodynamického zákona spotřebovat nelze, jen přeměnit a podle druhého termodynamického zákona se vždy nakonec stane nevyužitelným „odpadem“ (resp. dále netransformovatelnou formou energie). Celý proces je hrozivě podpořen jevy, jako je zesílený skleníkový efekt nebo zeslabená ozónová vrstva a v současnosti nám již nenabízí příliš optimistické vyhlídky. Nicméně nedělat nic je lepší pouze v případě, že se chystáme něco dělat špatně, proto se podívejme, co jsme dělali špatně, a co můžeme zlepšit.
Více paliva, úspor nebo rozumu aneb komu pomohla plynofikace?

Pravdou je, že začít přemýšlet o tom čím topit na začátku října není sice vizitkou dobrého hospodáře. Zima se nás může každou chvíli začít ptát, jak jsme se na ni připravovali celé ty roky, kdy většině rozumných lidí muselo být více než jasné, že něco jako „levné vytápění“ je obtížně splnitelný politický slib. Zemní plyn? V podstatě jen pro vyvolené. Návrat k uhlí? Značně problematické pro životní prostředí i naše zdraví. Elektřina? Zdaleka nejhorší možnost s ohledem na životní cyklus její výroby. Všechny tyto sliby nakonec vzaly zasvé (až na to uhlí, třebaže ani to už není levné) a zřetelně ukázaly propastný rozdíl mezi politikou a skutečností. Za posledních dvanáct let jsme si prošli od účelového propagování vytápění přímotopy, přes program ozdravění ovzduší, který z velké části spočíval v plynofikaci obcí, v nichž se nikdy plynem vytápět nebude, až do současnosti, kdy roste spotřeba elektřiny a s ní logicky i její cena. A cena zemního plynu už také nikdy nebude nižší. Stále nám však zůstává jedna zásadní možnost – netopit vůbec. Tato volba není až tak úplně nereálná, ale zkusme začít ze snazšího konce.

Ti, kteří celou tu dobu tolik projevovali starost o naše zdraví (a vytápění zemním plynem skutečně podstatně zdravější je – v porovnání s uhlím), nám ale zapomněli říci, že nejzdravější je využívat energii maximálně efektivně. Říci to veřejně se zatím nikdo neodhodlal, což nakonec není nic divného, když celou tu dobu byl současně stát hlavním akcionářem všech dovozců, výrobců a distributorů energie. Proti úsporám energie tak ruku v ruce stál stát s plynárenskou lobby, stejně jako vlivné skupiny ve stavebnictví, pro něž by zřejmě přechod na energeticky efektivnější výstavbu znamenal významný pokles jejich ziskovosti. Dokonce ještě dnes naše oficiální místa píšou v odpovědi na snahu Evropské komise řešit (pozdě ale přece) otázku energetické efektivnosti, že Česká republika si „úspory energie nemůže dovolit, protože brzdí hospodářský růst“. Bráněno však nebylo a není jen úsporám, ale také rozvoji vytápění alternativním způsobem – zejména biomasou. Jak si například vyložit skutečnost, že v obcích, kde regionální plynárenská společnost dlouho nepřipouštěla možnost plynofikace, najednou jak mávnutím kouzelného proutku obec zplynofikovala do půl roku od okamžiku, kdy se dozvěděla o záměru obce vybudovat centrální vytápění biomasou. Zřejmě jí to stálo za to. Ovšem nás všechny to také něco stálo, minimálně část z přibližně šest miliard korun českých, které byly vloženy do plynofikace. Díky tomuto postupu se obce zadlužily a dlouho si jiný způsob řešení energetického zásobování nebudou moci dovolit a do té doby budou zřejmě jejich starostové chodit po návsi a měřit tmavost kouře, neboť jiné nástroje ten, který vše způsobil (státní úředník) zkrátka nenabízí.
Převážná většina plynofikovaných obcí představuje navždy utopené veřejné prostředky, které nikdy nebudou sloužit svému účelu. Pokud se plynofikovalo, nikdy to nemělo být s účastí veřejných prostředků. Ty měly být přednostně vynakládány na úspory energie a na její efektivnější využívání. V porovnání s uvedenými šesti miliardami jich do energeticky efektivních opatření směřovala méně než desetina.

Také vytápění biomasou bylo po celou tu dobu více méně popelkou a bylo podporováno spíše nesystémově, což se projevilo i několika nevhodnými, tj. velmi drahými projekty obecních výtopen. Ovšem rozdíl tu přeci jen podstatný je – biomasou se v tuto chvíli topí všude, kde takové zařízení bylo postaveno. U zemního plynu je to často pouze výjimka.

Centrální zásobování teplem – znovuobjevené řešení?
V tuto chvíli

Nemravné jednání provozovatelů teplárenských soustav CZT spolu se zanedbaností teplovodních a někde ještě i parovodních sítí způsobilo postupný přechod k individuálnímu vytápění a k blokovým kotelnám, zejména na zemní plyn.

Opravdu jsou domácnosti rukojmí plynárenských společností?

Kompofortní a cenově dostupné vytápění?

Rostoucí ceny plynu zneklidňují české domácnosti, plyn je totiž v současné době nejvíce používaný zdroj vytápění domů. Lidé však nemusí na vytápění svých domů vydávat neustále se zvyšujíci sumy peněz.
Jak zachovat konfort, který poskytuje ustřední plynové topení a přitom platit méně? Jednou z možností jsou moderní kotle na pelety z biomasy. Takovýmito kotly lze bez velkých úprav nahradit plynové kotle a zachovat kompost čistého ústředního topení. Biomasa (např. dřevo) je vlastně tradiční palivo. Dříve si však vyžadovalo vytápění dřevem každoděnní obsluhu, vynášení popele a přikládání. Moderní kotle na pelety však takovouto péči nevyžadují, neboť jsou vybaveny automatický podpalováním, dávkováním paliva a regulací výkonu dle pokojového termostatu. Kotel může fungovat asi týden naprosto bez pozornosti obyvatel domu. Zhruba jednou týdně je nutné vyprázdnit zásobník na popel a doplnit pelety.
„Oproti plynu vychází topení peletami již dnes levněji než plynem. Za megajoule tepla vyrobený v plynovém kotli zaplatíme asi XXXX, zatímco megajoule vyrobený peletami stojí xxx. Navíc lze očekávat další růst cen zemního plynu v souvislosti s růstem cen ropy.“ Říka Miroslav Šafařík, předseda sdružení CZ Biom.
Na trhu jsou také kotle, které umožňují využívat více druhů paliva, například zemní plyn a pelety, nebo pevné dřevo a pelety. Občané se tak stávají méně zavislými a mohou využívat palivo dle aktuální ceny.